Kde se vzal Kooh-I-Noor?
Zakladatel firmy Koh-i-noor byl Josef Hardtmuth. Původním povoláním stavitel a architekt. Zanechal po sobě architektonické památky na jižní Moravě, ve Vídni a na řadě dalších míst. Kromě toho byl i zdatný vynálezce. Vynalezl například způsob výroby umělé tuhy. Díky čemuž v roce 1802 zahájil ve Vídni tovární výrobu grafitových a následně i barevných tužek v podobě, jakou známe dodnes. Všechny tužkárny a tuhárny na světě dosud používají Hardtmuthem objevenou a realizovanou technologii.
Cesta do Čech
Synové Ludvík a Karel pokračovali v jeho šlépějích. Výrobu rozšiřovali, až dospěli k poznání, že jejich továrna nemá perspektivu dalšího rozvoje, protože všechny suroviny se musely dovážet. V té době byl ve Vídni nedostatek pracovních sil. A navíc, nikde nebyl k dispozici vhodný pozemek pro výstavbu továrny nové. Po dlouhých jednáních mezi bratry padlo rozhodnutí přesunout výrobu.
Během necelých dvou let byla na „zelené louce“ za hranicemi města Českých Budějovic postavena zcela nová velká továrna. Okolí nabízelo dostatek potřebného dřeva, nedaleko byla naleziště grafitu a jílu a hlavně, hlavně tu všude kolem byla levná pracovní síla. V květnu 1847 bylo dokončeno přemístění výroby. Firma kladla důraz na kvalitu a dobré suroviny a značka TUŽKÁRNA L&C HARDTMUTH si úspěšně razila cestu světem.
Franz Hardtmuth píše historii tužek
Vnuk zakladatele Franz Hardtmuth měl na rozdíl od svých předchůdců to nejlepší odborné technické a ekonomické vzdělání ve Vídni, Berlíně a Londýně. V sedmdesátých letech 19. století začal s transformací technologie výroby na jednoúčelové stroje vlastní konstrukce pro hromadnou výrobu. Tužkárna se tak stala první výrobou na světě, kde se tužky vyráběly hromadně a tím podstatně levněji. Ostatní výrobci začali tuto technologii kopírovat a tak se tužka stala běžným, cenově dostupným a vysoce kvalitním psacím prostředkem.
To ale nebyla jediná cesta k obchodnímu úspěchu. Stejně důležitá byla i kvalita. Franz Hardtmuth zavedl značení dvaceti stupňů tvrdosti grafitových tuh, které se používá na celém světě dodnes. Uvedl na trh tužku 1500, která měla žlutou povrchovou úpravu, všechny gradace tuhy a hlavně špičkovou kvalitu. Dostala jméno po největším žlutém diamantu KOH-I-NOOR. Její prodejní úspěch byl famózní, stala se světovým standardem kvality a vyrábí se beze změny dodnes, již více než 120 let. Tužkárna pozvedla svůj výrobní klenot na legendu a změnila podle této tužky svůj název na KOH-I-NOOR HARDTMUTH.
Předválečný rozkvět
Na začátku dvacátého století byla firma největší tužkárnou na světě a jen její budějovický závod vyráběl více tužek, než všechny tužkárny v Německu dohromady. Jednalo se o velkou firmu, která jen v Budějovicích měla přes dva tisíce zaměstnanců, řídila osm výrobních závodů v Evropě a v Americe a měla neuvěřitelných 34 obchodních zastoupení a skladů po celém světě. Včetně Japonska a Číny. Těsně před první světovou válkou v roce 1913 tužkárna vyrobila více než 300 milionů tužek, což je číslo, které dodnes nebylo překonané, a továrna měla svou největší slávu za sebou.
Návrat na výsluní
Obrat nastal až po roce 1994. Akciová společnost nabrala směr vzhůru a export po dobách normalizace znovu představoval 3/4 objemu prodeje. Společnost se opět stala největším výrobcem ve střední a východní Evropě a zpět vybudovala síť dceřiných firem k zajištění prodeje své produkce. Vytvořila vlastní výrobu v Číně, získala a následně modernizovala výrobu popisovačů v Bulharsku, ovládla jednu z nejlepších nástrojáren v tuzemsku. Zaměřila se na kvalitu a výrobky, u kterých je třeba know-how pracovníků a výrobní tradice. Hlavní důraz ve vývoji nových výrobků se soustředil na umělecký sortiment. Zvláště suchý, jako jsou grafitové a pastelové tužky, pastelky, rudky a křídy všeho druhu.
A co vy a tužky Koh-I-Noor? Kterou máte nejraději?
